Pes Paličák

[...]  jedná se totiž o vydařenou, energií nadupanou produkci, plnou vynalézavé práce s objekty a půvabnými (ovšem i úmyslně poněkud odpudivými) loutkami z dílny výtvarnice Olgy Ziebińské. Na jevišti koexistují spolu s herci, které stále máme též před sebou a kteří mistrně jim přidělené objekty ovládají, dokonce tak, že na ně skoro zapomínáme a soustředíme se na „všelikou havěť“ zvířecí i lidskou. [...]

[...] Jde o výraznou, sebevědomou inscenaci, realizovanou s plným nasazením účinkujících a s dobře „vymyšleným“ scénářem. [...]

[...] Příběh je vlastně road story o cestě za domovem a přátelstvím a jako takový je značně epizodický. Inscenace však s touto epizodičností počítá a pracuje. V první řadě, pro cílovou skupinu dětí od 5 let je dělený děj ideální, protože usnadňuje vnímání celého díla a posiluje schopnost udržet pozornost. Režisér pak strukturu inscenace zvýrazňuje důsledným rámováním situací a v neposlední řadě i za pomoci jak jinak než skvělé hudby Iva Gregorce Sedláčka, která je v první řadě nepodbízivá a hlavně dospělá a plnokrevná. [...]

[...] Bořek Joura je zkrátka rozené štěňátko. Neméně dobře vedené jsou ale i další loutky. S citem, upřímností a zároveň nepodbízivě a bez obvyklých klišé přistupuje k animaci holčičky Kdoule Sára Vosobová, více dryáčnicky, ale stejně sugestivně pak loutky vede Štěpán Lustyk a pozadu nezůstává ani zbytek obsazení. [...]