Nejbližší představení

9+

Bratři naděje

Velký sál

Bratři naděje

9+
Jak jsme si vyhráli republiku

Naše babičky říkávaly „Kdo si hraje, nezlobí„. Víte, že kdo si hraje, může být dokonce hrdina? Budeme vám vyprávět příběh čtyř bratrů loutkářů, legionářů, kteří byli tak odvážní, že si dokázali hrát i uprostřed velkého nebezpečí. Pomohli tak založit svobodnou Československou republiku, díky které si my dnes také můžeme hrát a být stejně hrdí a odvážní, jako byli AntonínMatějVojta a Jindra Kopečtí.

Podle skutečné události.

Jan Jirků
 se v Minoru dlouhodobě věnuje historickým tématům (Hon na JednorožceLipanyZá-to-pek!), které rodinnému publiku vždy zprostředkuje strhujícím vykreslením životních příběhů hrdinů. Tentokrát se zaměří na osudy bratrů Kopeckých, kteří ani během první světové války neopustili hraní s loutkami a díky svému divadlu rozdávali radost i v podmínkách, které si jen stěží dovedeme představit.

V představení jsou používány stroboskopické efekty!

K inscenaci nabízíme pro školy vzdělávací dílnu Vojákem na hlídce.

🏅 Inscenace získala Cenu divadelní kritiky za scénografii Jakuba Kopeckého.

🏅 Inscenace získala na festivale Skupova Plzeň 2022 čtyři ocenění – Jan Jirků za scénář a režii, Jakub Kopecký za scénografii, Jiří Hradil za hudbu, Václav Jelínek, Bořek Joura, Pavol Smolárik Gustav Hašek za herecké výkony.

🏅 Herec Gustav Hašek získal Cenu Thálie 2022 v kategorii Loutkové divadloPavol Smolárik a Václav Jelínek byli ve stejné kategorii v užší nominaci, do širší nominace se dostali Radka PavlovčinováBořek Joura Ondřej Nosálek

🏅 Jan Jirků a Jakub Kopecký získali Cenu divadelních novin 2022 v kategorii Loutkové a výtvarné divadlo

🏅 Inscenace získala Cenu Erik 2022 na festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem

🎙️ Poslechněte si Minor podcast s režisérem inscenace Janem Jirků:
Spotify
Apple podcasts

🎙️ A když už v tom budete, tak i Minor podcast s kostýmní výtvarnicí Andreou Královou:
Spotify
Apple podcasts

Premiéra 22. září 2021
Přístupné divákům od 9 let

Délka představení 1 hodina 35 minut minut včetně přestávky

Spolupracovali

Co říkají média

V Bratrech naděje se Janovi Jirků podařilo velmi šťastně namíchat poměr odlehčených kašpárkovských legrácek a zcela vážného, místy i nefalšovaně dojemného připomenutí osudů čtyř bratrů z loutkářské rodiny Kopeckých. Navzdory veselým až groteskním pasážím je to inscenace v jádru vážná, která dokáže až nečekaně silně zprostředkovat děsivé zážitky bezmocných a bezradných vojáků za první světové války v kontrastu k naději v podobě nezničitelného divadla.
Mimochodem, přesvědčivým důkazem síly představení bylo to, že obvyklé vtipkování převážně pubertální mládeže v hledišti velmi rychle ustalo a publikum sledovalo příběh s napětím i zaujetím až do konce.
Režisér Jan Jirků už předešlými úspěšnými inscenacemi Lipany nebo Zá-to-pek v Divadle Minor připomínal osobnosti a klíčové okamžiky českých dějin. Ani v případě Bratří naděje nezastírá, že jejich součástí je trocha vzdělávání. Na historii a často paradoxní lidské osudy v ní ovšem poukazuje tak hravě, zábavně a nápaditě, že už je publikum hned tak z paměti nevymaže.
[…] Inscenování tolika dějů v tolika různých prostředcích, a především sugestivní realizace válečné vřavy by nebyla možná bez maximálně funkční – a zároveň výtvarně působivé – scénografie. […] A nejen scénografie slouží celku. Opravdu autenticky vypadají kostýmy Andrey Králové, a jak bývá u Janka Jirků zvykem, říznost a spád inscenace umocňuje živá hudba, kterou přímo na jevišti hraje čtyřčlenná kapela.
Hledali jsme nějaký́ příběh, na kterém bychom mohli ukázat výjimečnost českého loutkářství a vytryskl před námi příběh bratrů Kopeckých – legionářů, kteří hráli loutkové divadlo ve vysokých Alpách uprostřed zákopů světové války. Přečetl jsem kvůli nim spoustu knih a článků, zhlédl řadu dokumentů a videí, přinutil celou svou rodinu, aby se mnou projela a procestovala celé území, kudy před sto lety vedla italská válečná fronta. Pořád jsem někomu ten příběh vyprávěl a pořád jsem cítil, jak ve mně roste jeden veliký́ smutek: Je to všechno zapomenutý! Nejen bratři Kopečtí, nejen legionáři, nejen založení naší republiky, ale celá ta první světová, dříve jen Velká válka. Nešlo jinak než se pokusit tento příběh vyprávět[…]

Co říkají diváci

Mockrát Vám děkuji za krásné představení. Úžasné ztvárnění těžké doby. Vtáhlo nás to do děje. Prožívali jsme to všechno s hlavními hrdiny a byli jsme velmi pyšní na naše legionáře.
Jana
Představení nadchlo nás všechny, mládež i doprovod. Děti se cestou domů samy vracely k jednotlivým scénám, obrazům představení, mluvily o něm a o legionářích, o hudbě i o tom, jak Smrtka plula po jevišti, o stínohře, jak herci vytahovali děti z hlediště a jakoby hráli s nimi, a že tedy to by oni nedali/nebo dali, to podle nátury, a vůbec.. Bylo vidět, že tak imaginativní přístup je úplně strhl.
Michaela Škodová, ZŠ Kunice
Dobrý den, dnes jsme se synem deset let navštívili divadlo Minor, představení "Bratři naděje". Nejprve jsem měla obavy, že ho to nebude bavit, že se bude bát nebo se dokonce nudit. Mýlila jsem se :). Obavy měl pouze na začátku, ovšem po chvilce se vše změnilo. Představení bylo úchvatné, moc jsme se pobavili a já si poplakala dojetím. Skvělé stínové divadlo, rytmická hudba, chytlavá melodie, loutky v nadživotní velikosti. Hlavně představení má děj. Ukazuje, co znamená rodinné pouto, jak jednoduše pomoci ve zlé době, ano je tam bolest, ale také láska, protože jedno bez druhého nejde, tak jako v životě. A k tomu se člověk dozvěděl zase něco nového. Divadlo jsem opouštěla s nadšením, dojetím a při otázce: Jak se Ti Ondro divadlo líbilo? Odpověď zněla: Hned na začátku jsem se trošku bál těch loutek, toho čerta, ale bylo to moc pěkný, zasmál jsem se. Měla jsem radost. Nakonec jsme se půlka sálu loučili a děkovali ve stoje a herci se nám 3x vrátili, byla to nádhera. Takže za nás určitě ANO, běžte se podívat stojí to za to, doporučujeme. S pozdravem vaší stálí návštěvňíci Ivet a Ondrášek K.
Ivet
Příběh rodiny Kopeckých mě dostal. A jeho zpracování také. Pokud v panu režisérovi sílil smutek, jak je vše zapomenuto - bratři, legionáři, naše republika, válka - tak udělal ten nejlepší možný krok, aby tomu tak nebylo. Nejen on, ale i všichni kolem něj. Včetně Jakuba Kopeckého.
Libor Peprný
Milé divadlo Minor, dnešní představení Bratři naděje jsme si moc užily. Chvílemi jsme se smály, chvílemi mamince tekla slzička, chvílemi jsme žasly nad kostýmy, chvílemi nad scénickými prvky. Tleskáme všem, kteří se na představení podíleli, skvěle jsme si jej užily a určitě ho zhlédneme ještě jednou nebo maminka se svou třídou.
Holky z Radotína
Děkuji! Téměř celé jsem to proplakala. Děkuji za připomenutí důležitosti umění, divadla. Děkuji za příběhy, které je důležité opakovat a děkuji za připomenutí stále přítomné smrti, která může být velmi milosrdná.
Vendula